Slovácké jaro bude mít v sobotu světovou premiéru

Slovácko mnozí vnímají jako kraj plný dobré nálady, chutného vína a vstřícných lidí. Bylo to tak ale vždy? Neukrývá historie i něco, o čem se nemluví? Na to odpoví nejnovější premiéra Slováckého divadla. V sobotu představí tým režiséra Lukáše Kopeckého svou historickou grotesku s názvem Slovácké jaro. Přímo na míru hradišťskému souboru ji napsal Pavel Molek. Diváci se mohou těšit na Zdeňka Trčálka, Lukáše Matěje, Terezu Novotnou, Kateřinu Michejdovou, Pavla Šupinu a hostujícího Lukáše Riegra.

Autorka textu: Petra Kučerová

O čem bude novinka?

Srdcem příběhu jsou postavy Jana Uprky, člena kolaborantské etnografické skupiny Národopisná Morava a syna známého malíře Joži Uprky, a Jana Ryby, neúspěšného komunálního politika, kteří zastávali myšlenku příslušnosti Moravských Slováků ke Slovenskému státu. Ta vyvrcholila 16. března 1939, tedy v den vydání výnosu o zřízení Protektorátu Čechy a Morava a den po vzniku Slovenského státu, dopisem Adolfu Hitlerovi. V něm žádali, aby Slovácko bylo připojeno k fašistickému Slovenskému státu. Z původně folklórního uvědomění se stala riskantní politická hra, v níž každá volba má své následky. Byl jejich pokus vlastizradou, nebo oprávněnou snahou o národní sebeurčení? Jak těžké je nepodlehnout době – a jak snadné je odsoudit ty, kdo jí podlehli?

„Pavel Molek pro Slovácké divadlo už jednu původní hru na míru napsal. A tentokrát opět groteskně a s jistou mírou nadsázky pojednává o kapitole z našich dějin, kterou bychom možná raději zapomněli. Právě proto ale, abychom nebyli nuceni historii a její chyby opakovat, je dobré si ji připomínat,“ říkají ke svému počinu tvůrci.

Co řekli o Slováckém jaru:

Pavel Molek, autor:

„Některé součásti té situace jsou opravdu bizarní. Představa, jak slováčtí separatisté píší Hitlerovi telegram k Vánocům, jak ho potom žádají o připojení Slovácka ke Slovensku nebo jak v roce 1941 žádají, aby i jednotky ze Slovácka mohly pochodovat na východní frontu, je natolik neuvěřitelná, že je třeba o tom napsat komedii.“

Lukáš Kopecký, režisér

„Cestou do Hradiště, kam jsem jej vezl na veřejnou generálku inscenace Monument pro Hradiště, mi Pavel Molek zničehonic začal vyprávět o slováckých iredentistech, že by to mohlo být zajímavé pro divadelní zpracování. Už tehdy přesně věděl, v jakém okamžiku bychom opustili skutečnost tak, jak se stala, a dostali se na půdu historické mystifikace a alternativní historie. Na tyhle hovory jsem strašně chytlavý a snadno zahořím.“

Iva Šulajová, dramaturgyně

„Projdeme-li se takřka v botách někoho jiného, dokážeme možná být tolerantnější, otevřenější a ne tolik vyhranění. Inscenace se laskavě dotkne jisté nelehké kapitoly slováckých dějin, zároveň může v současné rozdělené společnosti vybízet k dialogu různých názorových stran, ke kultivaci vzájemné komunikace a argumentace místo rychlých odsudků, ke kultivaci sounáležitosti a lidství obecně.“

Zdeněk Trčálek, představitel Janka Uprky:

„Bude to groteska, protože to, o co se Uprka a Ryba snažili, je samo o sobě groteskní a bizarní. S nadsázkou se mnohem lépe dívá na to, co ti ,pitomci' tehdy prováděli. Ještě že jim to nevyšlo. Pak se podobná situace znovu opakovala v 50. letech a nelze nevidět paralelu i s dnešní dobou. To téma zrady a kolaborace je stále aktuální.“

Tereza Novotná, představitelka Moderátorky:

„Za mě je dobře, že se tato historická témata otevírají. Nevím, proč se nazývají jako citlivá, je to historie a tvořili ji lidé. A my jsme jimi taky a máme možnost se jako lidi chovat, ale jak vidno, někteří se přiklánějí k chování zvířat.“

Pavel Šupina, představitel Studenta a Strážníka

„Myslím, že témat je ve Slováckém jaru skrytých více, než se na první pohled může zdát. Některá jsou nepatrná a v náznacích, jiná jsou výraznější a nosnější. Pro mě osobně nejvíce rezonuje vztah a postoj potomků vůči jejich předkům a jejich výrazným historickým jednáním.“

Lukáš Matěj: „Nevidím důvod historii zahlazovat“

Lukáš Matěj v novince Slováckého divadla ztvární jednu ze dvou hlavních rolí, a to Jana Rybu, jehož předobrazem je reálná postava neúspěšného regionálního politika. Ten byl spolu s Jankem Uprkou v podání Zdeňka Trčálka vůdčí osobností skupiny, která se těsně před vypuknutím II. světové války snažila o připojení Moravského Slovácka ke slovenským sousedům.

„Jaké k tomu měli důvody, to vlastně úplně přesně nevím. Pravděpodobně byli takzvaně kam vítr, tam plášť, a když zacítili příležitost polepšit si, využili ji. Nicméně je třeba vzít v úvahu, že částečně je náš příběh fabulace, a tak pro mě není ani tak podstatné, jak to bylo ve skutečnosti, ale snažím se ztvárnit věrohodně postavu tak, jak ji napsal autor,“ říká Lukáš Matěj.

Ututlalo se to dobře

Oblíbený herec pochází z Havířova, a tak o této dějinné kapitole ze Slovácka neměl ani ponětí. „A když jsem se na to téma bavil třeba s rodinou manželky, kteří odsud pochází, tak ti taky valili oči, že to vůbec netušili. Evidentně se to ututlalo dobře,“ naráží na fakt, že ne každý oceňuje otevírání citlivých historických témat. „Evidentně to pro některé lidi stále citlivé je. Obecně si myslím, že historii bychom měli připomínat nebo minimálně nevidím důvod ji zahlazovat,“ dodává.

Podle Lukáše Matěje si Slovácké jaro pohrává s alternativní historií a s tím, co by kdyby, což je zdrojem nadsázky a humoru. „Protože kdyby se jim to připojení nakonec i podařilo, tak by to stejně dopadlo, jak to dopadlo, jelikož Německo bylo poraženo. V tom je absurdita celého příběhu,“ uzavírá Lukáš Matěj.

Světová premiéra historické grotesky Slovácké jaro autora Pavla Molka se ve Slováckém divadle odehraje v sobotu 7. února pod režijní taktovkou Lukáše Kopeckého. Dramaturgie se ujala Iva Šulajová, scénu vytvořil Pavel Borák, kostýmy navrhla Markéta Sládečková a hudbu napsal Mario Buzzi. Vstupenky na premiéru a první reprízy jsou k dispozici na webu a v pokladně Slováckého divadla.